Skalice dnešním pohledem
Ve Skalici a jejích třech osadách Záhoří, Kamenec a Baštice žije více jak 1200 obyvatel a tento počet v letním období narůstá o chataře, kterých je několik set. Ve Skalici stojí asi 450 domů a okolo 200 rekreačních chat. Rozloha obce je 981ha, nejvyšší nadmořská výška činí 428 m.
Nejstarší budovou v obci je pravděpodobně bývalý hostinec Šurá, dnes rekreační stavení. Nejvýznamnější stavby jsou farní kostel sv. Martina z roku 1617 s blízkým hřbitovem, nová Jubilejní trojtřídní základní škola z roku 1928, před kterou je vystavěn pomník obětem 1. a 2. světové války, z obecního hostince v roce 1962 přestavěný kulturní dům, v jehož prostorách je umístěna pěkná tělocvična TJ Sokol, vybudovaná z nevyužívaného sálu kina, Skalické muzeum, moštárna ovoce zahrádkářů a pohostinství. Kulturním a společenským akcím slouží dva menší sály a malý salónek. V obci je také hospoda u Strážnice, hospůdka u Kočky a na břehu Morávky na Kamenci hospůdka Zanzibar.
Skalice má základní a mateřskou školu, školní družinu a veřejnou knihovnu. V obci vyvíjí činnost TJ Sokol, hasiči, zahrádkáři, myslivecké sdružení, Klub důchodců, Vlastivědné sdružení Skaličanů a nová jízdárna v Záhoří Skalický dvůr.
Skalice je pro svou malebnost a vhodnou nadmořskou výšku vyhledávanou rekreační oblastí. V osadě Kamenec poblíž řeky Morávky vzniklo chatoviště, které se stále rozšiřuje. Rovněž na jižní straně obce, na Baštici, přibývají rekreační chatky a dnes i po celé Skalici nové rodinné domky. Spojení s městem i okolními vesnicemi je zajišťováno autobusovou dopravou.
Stále se zlepšuje vzhled obce, sociální zázemí obyvatel i životní prostředí. Stěží by dávní rodáci svou obec poznali. Od prvních počátků před sedmi sty lety se změnila k nepoznání. Tak jako jiné obce má svou veselou i chmurnou minulost. Stále však zde žijí lidí, kteří tu našli svůj domov a přejí své obci tu nejkrásnější budoucnost.
Něco z historie Skalice
Skalice, dědina starého založení rozkládá se jihovýchodně od města Frýdku, v předhůří slezských Beskyd, z jedné strany ohraničená řekou Morávkou, z druhé potokem Baščice. Ponejprv vzpomíná se v listině r. 1305 pořízené arciknězem těšínského podhradí. Původně přináležela ke zboží těšínských knížat a pak správou hradnímu hejtmanu ve Frýdku.
Roku 1483 připomínají se Pelka a Václav ze Skalice. Rok předtím píše se Jiřík ze Skalice. To jsou nejstarší dosud známé zápisy o Skalici. Roku 1550 povolil těšínský kníže Frýdečanům nasypat rybník mezi Baškou a Skalicí vodou z Baščice. V roce 1573 dne 14. února koupil Frýdecko – dotud součást knížectví těšínského – starý Matouš z Lohova, a tak zřízeno samostatné menšinové a svobodné panství, k němuž trvale Skalice přináležela a s ním sdílela jeho osudy. I vyskytuje se již častěji v zápisech. Nejdůležitější jsou zápisy o Skalici ve dvou urbářích panství frýdeckého, pořízené novým majitelem Jiřím hrabětem z Operšdorfu, první roku 1636, když panství koupil a druhý roku 1664. Poslední dochován v opisu. Z prvního učinil výpisy prof. V. Prasek. K r. 1636 byl fojtem ve Skalici Bartoš Chýlek, k r. 1664 Ondřej Chýlek. V této době byli ve Skalici tři volní sedláci i s fojtem, robotných sedláků 18, zahradníků 2 a chalupníků bez rolí 16. Kromě toho hoferů, čili komorníků 28. Jména osadníků až na hofery jsou uvedená v Památníků Skalice z r. 1934. Jsou nejvýš zajímavá a vesměs česká. Zamyslíme-li se do nich, zjeví se nám celá předešlá minulost obce. Život jejich byl svízelný, přesto rádi žili a tvořili pro šťastnější budoucnost svých dětí. Za dobu téměř 300 let mnohé statky se rozdrobily, mnohé rody vymřely nebo se odstěhovaly, jiné do obce přistěhovaly, zejména po roku 1848. Nejstaršími rody dnes ve Skalici jsou Chýlek, Ondrášek, Mikoláš, Maršálek, Čuraj, Vlček, Karas, Horyl a Pardubický.
Skalice je součást města Frýdku-Místku: www.frydek-mistek.cz